Německý jaderný program

První krůček k výrobě bomby udělali roku 1938 němečtí vědci Otto Hahn a Fritz Strassman, když provedli štěpení atomu uranu. Tímto úspěšným experimentem tak v podstatě odstartovali jaderné závody v zbrojení. V roce 1939 tak na plno začínají experimenty - pokusy o stavbu reaktoru. Celkem pracuje na projektu jaderné bomby pět týmů, ty však víceméně mezi sebou nespolupracují. Nejlepších výsledků dosáhl tým Wernera Heisenberga v Lipsku, kde se jim podařilo sestrojit pravděpodobně první jaderný reaktor na světě. V roce 1942 však reaktor vybouchl. Po havárii je hned další reaktor postaven v Berlíně, kde se už údajně prováděla i skutečná řetězová reakce.
Heisenberg na poradě s Hitlerem však konstatoval, že projekt bude hodně finančně i materiálně nákladný, s možností nasazení jaderné zbraně až kolem roku 1945. Situaci navíc komplikovaly útoky spojenců na továrny na těžkou vodu - nezbytně důležitou pro výzkum.
Hitler následně údajně rozhodl o tom, že jaderný výzkum bude použit pro nevojenské účely. Nicméně roku 1944 údajně došlo k testu atomové zbraně o nevelké síle. Svědci výbuchu popsali záblesk s ohromnou tlakovou vlnou a oblakem tzv. atomového hřibu.
Další skupina pod vedením Manfreda von Ardenneho pracovala na urychlovači částic a zdokonalování Lipského reaktoru. Výsledky této vědecké skupiny jsou však neznámé, jelikož po válce padly do rukou Sovětům.
V rámci SS se údajně rovněž pracovalo na jaderném výzkumu.
Německý jaderný výzkum je dodnes zahalen tajemstvím a stálé se objevují nová fakta.
V podstatě se stále věrohodně neví, v jaké míře byli Němci ve výzkumů úspěšní. Většina vědců a dokumentů spojena s výzkumem, byla po válce odvezena spojenci do jejich laboratoří, aby se podíleli na výzkumů u nich.