Graf Zeppelin – německý obr, který nikdy nebojoval

V 1935 bylo v rámci rozvoje německého námořnictva rozhodnuto o stavbě první německé letadlové lodi. Původně mělo mít Německo na hladině čtyři letadlové lodě, nicméně postupně se jednotlivé projekty začaly rušit.
Stavbu Graf Zeppelinu provázeli od začátku konstrukční problémy a spory ve vedení námořnictva, jelikož Němci neměli potřebné zkušenosti se stavbou letadlových lodí. V roce 1941 byl Graf Zeppelin téměř hotov a připraven pro výcvik posádky. Nicméně nastal další problém mezi námořnictvem a Luftwaffe, jelikož velení letectva odmítalo dělit se s námořnictvem o letecké síly. Další problém byl s výběrem a úpravou letounu, který by byl vhodný pro letadlovou loď. Jako vhodný kandidáti se jevily upravené letouny Junkers Ju 87B Stuka a Messerschmitt Bf 109E.
V roce 1943 dochází v námořnictvu k výměně vrchního velitele a na jeho místo nastupuje admirál Karl Dönitz, který preferuje spíše ponorky než velké hladinové lodě. Dönitz okamžitě zastavuje veškeré práce na Graf Zeppelinu, který je těsně před dokončením. Veškerá výzbroj z lodi je odstraněna a použita do pobřežních opevněních. Samotná loď je poté používaná jako skladiště až do roku 1945, kdy je na mělčině v přístavu Štětín potopena Němci, kteří ustupují před rudou armádou.
V roce 1946 Sověti loď opravují a pravděpodobně i používají jako transportní plošinu k přesunu materiálu do SSSR. V roce 1947 je loď využívána jako cvičný cíl pro sovětské letectvo, které si cvičí údery na letadlové lodě. Loď je nakonec po zásahu dvaceti pum a dvou torpéd potopena v Baltském moři. Samotný vrak je nalezen až v roce 2006 polským námořnictvem