Koncentrační tábor Jasenovac – Osvětim Balkánu

Koncentrační tábor Jasenovac se nacházel na území Nezávislého státu Chorvatska a svou rozlohou se řadil k jednomu z největších koncentračních táborů vybudovaných během druhé světové války. Samotný tábor nespravovali Němci, ale chorvatští Ustašovci, kteří prosluli svou nadměrnou brutalitou. I samotní Němci byli zaskočeni brutalitou, jaká panovala v táboře. Dozorci vězně popravovali velmi brutálními metodami. Samotný tábor tvořilo osm samostatných lágrů (některé však existovaly krátkou dobu) blízko řeky Veliki Strug. Největší z lágrů byl tábor číslo tři, kde se nacházela cihelna, v níž pracovali vězni. Stráže v tomto lágru často upalovali vězně v pecích cihelny zaživa. V táboře byli vězněni hlavně balkánští Židé, muslimové, jugoslávští komunisté, Srbové a jiné balkánské národy, ale také Romové, kteří měli vlastní lágr číslo pět, kde vykonávali obzvlášť těžké práce. Ke konci války, poté co se k táboru přiblížili jugoslávští partyzáni, se pokusilo 600 vězňů o hromadný útěk, ovšem pouze 84 jich přežilo. Když se fronta přiblížila, strážní tábora povraždili staré a nemocné vězně a zbytek vězňů vyhnali na pochod smrti směrem do Německa. Část tábora byla po odchodu vězňů chorvatskými fašisty zapálena a zničena. Velitel tábora Vjekoslav Luburić uprchl do Španělska. Byl zabit až v roce 1969 jugoslávskou tajnou službou. Tábor nicméně fungoval i po válce, když v něm byli internováni němečtí váleční zajatci a Titovi odpůrci. Celkem v táboře zahynulo na 84 tisíc lidí, zejména Židů, Romů a Srbů. V táboře zahynulo i na 330 Čechoslováků