Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava

V roce 1939 po rozpuštění čs. armády bylo německou okupační správou dovoleno zřídit vládní vojsko, které mělo pomoci zabezpečit pořádek a vnitřní bezpečnost v protektorátu. Vojsko mělo čítat maximálně 7000 můžu a mělo být vyzbrojeno pouze puškami. Vládní vojáci byli v protektorátu využíváni zejména na ostrahu železnic, k odstraňování následků bombardování či jako výpomoc v zemědělství. Přestože jednotka byla podřízena německé armádě a příslušníci slibovali věrnost říši a Adolfu Hitlerovi, vládní vojáci často spolupracovali s odbojem a v důsledku tohoto skončilo 72 příslušníků ve vězení. Sám velitel vojska generál Eminger udržoval styky s čs. exilovou vládou v Londýně. V roce 1944 německá okupační správa ze strachu o případné účasti příslušníků vládního vojska na celonárodním povstání odeslala většinu vojáků do Itálie, kde měli plnit strážní úkoly v týlu. I tak došlo k boji s italskými partyzány, který si na české straně vyžádal 15 obětí. Na 800 příslušníků vládního vojska se přidalo k partyzánům a bojovalo proti Němcům v Itálii, nebo zběhlo do Švýcarska či Francie. Část zběhů se přidala k 1. československé obrněné samostatné brigádě ve Francii, která se zúčastnila obléhání přístavu Dunkerque.
Zbylí vládní vojáci v Itálii byli z obavy dalších dezercí Němci odzbrojeni a dál vykonávali pouze technické práce. Tito vojáci se domů vrátili až v červenci 1945.
Během Pražského povstání se zbylí vojáci v protektorátu účastnili bojů o rozhlas a Pražský hrad.
Po válce byli vojáci buď propuštěni nebo zařazeni k útvarům v nové čs. armádě.